Akcičky pro rok 17

03.09.2017

Naše další sezóna nezačla vůbec dobře, avšak nevzdali jsme se a pár soutěží jsme odjely.

Plán byl jasný, vyběhnout již na začátku sezóny požárního sportu. Komplikace se nám valily na hlavu a my měly co dělat aby jsme to ustály. V půlce prázdnin jsme se nakonec sebrali a šli do toho. Aspoň ňákou akcičku dáme spolu.

A taky, že jo! První jsme si střihli noční ve Staňkově.

Noční soutěže nejsou nic pro nás, jsme TEPLOMILNÁ děvčata.

Dráb nás podpořil a vyrazil s námi, no a co si budeme říkat - noční soutěže nejsou pro nás... Zima nás pohltila, vodní děvčata trpěla dvakrát tolik (celý promáčný v tý zimě, no žádná sláva - TO NECHCEŠ). Přežili jsme to, odběhli jsme i když jsme viděli úplný prd na základně a na trati to nebylo o moc lepší. 

Tlumačov - libovka

Memoriál v Tlumačově je asi naše nejoblíbenější akce během roku. Není to daleko, mají tam dobrý pivo a jídlo, družstva všeho druhu, přátelská atmosféra.... takhle by se dala popsat soutěž v Tlumačově, která se pravidelně koná na konci prázdnin. To jsme si prostě nemohli nechat ujít. 

I když jsme věděli, že výsledek nebude nejlepší, tak jsme tam jeli si to řádně užít jako minulý rok a to se povedlo.

Nastoupili jsme s novou proudařkou Kačulí, která nám věkový průměr spíše snižuje, ale to neznamená že to nedává. Kačule je zvyklá na post proudu v dětském týmu z Milaveč, proto nebyl problém jí poslat i sem. Léta praxe byla vidět hned při rozběhu.

Páté místo s mašinou PS12 jsme slavili a zjistili jsme, že mašina není zcela zaručeným úspěchem této královské disciplíny. Ono udělat oba pokusy platné, byl pro někoho velký problém, ale to se nás netýkalo.


Nepojedeme do Zíchova? OK, a kde to je?!?!

Na Zíchov jsme byly zvaný, tak nešlo nejet. Sice naše omladina nevěděla úplně kam se jede, ale startovat tam chtěla.

Byla zima a to pro nás byla hrozivá představa, že takhle bude celý den. Modlení a volání na všechny svatý nepomohlo, takže jsme zimu museli přetrpět. 

Káďařky se uklidňovaly tím, že voda v kádi je mnohem teplejší než vzduch. Okey, tak to půjde! Jenže nikdo neřekl, že z tý vody musíme vylézt, takže ještě větší zima? Výborně!

Aby toho nebylo málo, košařka se půjčovala do Strejček, takže 4x do vody? TO CHCEŠ!!!

Útok jsme zvládly i přes menší (u někoho větší) zimu, mladý holky se rozehřály během, starý o mašinu a ve vodě. Vepředu to drobet lítalo, oba proudy měly malinko letecký den, avšak nakonec to ustálily a sestříkly. Ani jedný se nic nestalo, jen jsme zkoušely jak funguje mrazící sprejík, který začíná získávat přízeň všech. Se zdravýma rukama i nohama jsme si šli dopřát palačinky a kafíčko jako odměna za náročný den. 

Nebylo nám přáno! Jakmile se dělala druhá palačinka, roznesla se zpráva, že naše Týna, která byla propůjčena do týmu Oprechtic, má bebí na ruce. Takže žádná palačinka! Sehnali jsme okamžitě zdravotníka soutěže, ta provedla první ošetření prstů (za což moc děkujeme), poté bez váhání jsme Týnu zabalili, vrazili do auta a směr pohotovost. Do nemocnice nám dělala doprovod Jitka Pitterojc, která nám byla oporou (DÍK veď). 

Rengen>zjištění diagnozy>sádrovna?
Skončilo to nakonec celkem dobře, žádná zlomenina se nekonala, Týna nedostala sádru, jen takový nasazovací blbince na zpevnění prstů (no a po dvou tejdnech ortézu). Takže nyní má to naše střevo prsty neoteklý, drobet křivý a brzy jí asi upadnou. Jediná záchrana prstů bude, když začne pořádně trénovat spojky!

Děkujeme všem, kteří se podíleli na záchraně prstů Týny: slečně ošetřovatelce, Zíchovským za půjčení hadříku s ledem, Jakubovi za auto, Jitce za obětavost, trenérovi za udržení klidu v týmu....